Rok 1929

Rok 1929 přinesl začátek obrovských hospodářských krizí. Obzvláště tvrdě bylo postiženo zemědělství. V důsledku obrovského nadbytku obilí na světovém trhu klesly v tomto roce ceny obilí a zatímco dřívější pokles cen jako následek spekulací byl dočasný, staly se tyto poklesy platnými. Nejnižší ceny obilí byly v tomto roce za: žito za 1 q ........ K místo ........K v minulém roce, za pšenici .... K místo .........K, ječmen ............ K místo .......... K, oves ................K místo .....K. Příjmy v zemědělství utrpěly obrovské ztráty. Toto snížení omezilo výrazně kupní sílu obyvatel. Tím se tato krize rozšířila také na průmyslové závody a koncem roku vnikla také až do centra továren, zasáhla také část průmyslu naší vlasti a způsobila zvýšení nezaměstnanosti nebo částečnou nezaměstnanost. Výdělky továrních pracovníků se tak ještě snížily. Obecní finanční zákon ukázal jak u nás, tak všude své následky. Obec je donucena k udržování hospodářského plánu v přísných mezích; při větších nákladech musela žádat úřady o souhlas. Nechť je zde nastíněn malý obrázek průběhu roku 1928. Obec měla z příjmu 162 % přirážku na činžovní daň o obnosu 810 Kč, 200 % přirážku na zbylé daně o výši 17.000 Kč. Tak byla obec donucena požádat o částku 3.900 Kč z vyrovnávacího fondu a získala také 3570 Kč. Mezi obecní poplatky dále patří: náklady na pivo - 10 Kč za hl; náklady na víno - 20 Kč za hl; na pálenku - 30 Kč za hl, náklady na lístky pro jednoho hráče a na jednu hru - 50 h; poplatek za psa - 5 Kč na rok. Rok 1929 byl všeobecně památným rokem, už jen co se počasí týče. Živoucí lidské pokolení naší obce, ba i ti nejstarší, ještě nezažili tak krutou zimu, jaká byla tohoto roku. Již začátkem prosince padal sníh a brzy nastala velmi krutá zima, která i přes občasná kolísání vydržela až do konce února. Kromě jednoho dne tání vydržel také sníh až do konce března. Tyto čtyři zimní měsíce zůstaly v paměti všem lidem. Tato zima byla tou nejstudenější od let 1830, 1844. Po několik týdnů dosáhla zima - 25 °C až - 30 °C; dokonce byly dny, kdy bylo naměřeno až - 40 °C. Brzy se spotřebovaly všechny zásoby uhlí a v tomto nečase musely být dokonce kvůli zimě zahájeny prázdniny. Také železniční doprava trpěla a dovoz uhlí byl velmi nedostačující. Únor byl nejstudenějším měsícem za posledních 153 let. Zimou napáchané národohospodářské škody byly obrovské. Pohled do ovocných zahrad vyvolával hluboký smutek. Stejně tak vyschlé a holé větve ovocných stromů natahovaly zoufajíce své větve do výše. Jaké následky bude mít národohospodářský únik a zdravotní poškození způsobené nedostatkem ovoce jako potraviny - to ukáží teprve následující léta. Ve výše položených obcích se přece jen ještě nějaké stromy zachovaly. Smutný pohled se naskytl na školní zahradu, kterou založil ovocnář, pan řídící Anton Blaschka a která byla všem vzorem. Zůstal pouze jediný strom, jenž stál jako nevlastní dítě v rohu zahrady. Největší ztrátu ale představuje skvostná jabloň (Bellfleurova), jež dokázala svou pronikavou a obrovskou korunou vyprodukovat až 25 košů trhaného ovoce za rok a ovocnáři ji chodili navštěvovat a obdivovat. Také v přírodě se naskytl velmi smutný obraz. Koroptve chodily až do stodol a byly úplně krotké; také jeleni nemohli vyhrabat z tvrdého a zamrzlého sněhu potřebnou potravu a chodili až do lidských příbytků. Jako nouzová potrava sloužilo jelenům v období sucha jehličí nebo rozmělněné klestí. Smrt sklidila ve zvířecím světě naší vlasti bohatou úrodu. Nechť je z této bolestné zimy zaznamenáno ještě pár vzpomínek. V polovině února, kdy už člověk tiše doufá v příchod jara, to vypadalo, že mrazy ustanou. 16. února byla ale teplota - 15 °C, 17. února - 4 °C, 18. února - 7 °C, 19. února - 12 °C, 20. února - 14 °C, 21. února náhle - 26 °C, 22. února - 22 °C. V důsledku vysoké a vytrvalé sněhové pokrývky přezimovala setba opravdu dobře. Náhle přišlé tání, rovné tyrolskému fénu (= jižní vítr v Alpách - pozn. překladatele), se začalo rychle činit. Obrovské masy vody se hnaly s rachotem naším údolím. Byla zde obrovská ledová strž, obrovské ledové kry se nakupily do výše; obzvláště nebezpečná byla situace u našeho dolního betonového mostu; opravdu nebezpečná, při které museli zasáhnout hasiči. Doba obdělávání byla normální; léto bylo pravým opakem zimy; i v červenci byla takřka tropická vedra. Ještě k tomu bylo léto bohaté na vichřice. Neuběhl den, kdy by nezarachotilo. 26. května byla obzvláště silná vichřice, která v sousedních obcích Borušově a Prklišově způsobila značné škody. 4. července přinesla s sebou bouře silné krupobití, které tu a tam také způsobilo škody na polích. 2. května tohoto roku zvala obec k slavnosti na paměť povodňové katastrofy, která se udála téhož dne před 25 lety. V minulých desetiletích se každé jaro při bouřce obyvatelstvo strachovalo. Poškozený obecní potok přinesl divoký vodní proud, který většinou každý rok způsobil velké škody. Obzvláště poškozená byla střední a dolní část obce. Tyfus nikdy nevymřel a každý rok si vyžádal své oběti. Tak se často připomínaly roky 1876, 1888, 1889 a 1899. Všechno to utrpení ale předčil rok 1902. Po krásných, skoro letních jarních dnech při bujném růstu vegetace, přišlo 2. května 1904 to neštěstí. Během několika hodin byla způsobena škoda za 100.000 Kč. V jednu hodinu tohoto dne přitáhla první bouře, za níž hned následovala druhá, která přinesla obrovské krupobití. O půl třetí se do vesnice vrátilo původní počasí. Ve čtyři následovala třetí, silná bouře. S divokou vodou v potoce přišly nejprve tisíce povozů naložených ledem. Voda stoupala. Nejvyšší stav vody byl mezi půl pátou a půl osmou. Žádná cestička, žádné mosty nezůstaly ušetřeny; voda vtekla do bytů většiny domů. Dobytek musel být vyveden ze stájí (výška vody 1 - 1,5 m). Železniční doprava byla na dva dny zastavena. Přesný obraz podala školní kronika, kde je postupně vyobrazen průběh tohoto smutného dne. Mezitím dospělo další lehkomyslné pokolení; líbeznou vesnicí táhla pěkná cesta, regulovaný potok pojal masy vody jako při povodni, takže se lidé již nemuseli strachovat jako před 25 lety.

Ale rok 1929 byl věnován také památce na regulaci vody a na stavbu cesty, která se po květnové katastrofě dala rychle do pochodu. Nechť je tu zaznamenána ještě jedna věc, co se týče následujících dvou významných prací. Již 12 let se řešila tato otázka. 27.11.1902 mohla být vedena první úspěšná obecní porada. 25.2.1903 následovalo rozhodnutí, že bude potok regulován. 18.5.1903 se rozhodlo o založení Vodní společnosti pro odvodnění a zavodnění luk. 19.10.1903 bylo uzavřeno vypsání nabídky. 11.4.1904 bylo veřejné vypsání regulace potoka přijato. 7.7. přišla telegrafická zpráva o schválení stavby z ministerstva zemědělství. Tak se stal 13. červenec 1904 památným dnem, kdy bylo poprvé rýpnuto lopatou do hlíny. Památka na tento den je doložena také obrázkem. První rýpnutí lopatou provedl starosta Gromes Heinrich. Stavba silnice začala v pondělí, 25. července 1904 na linhartické hranici s borušovským údolím. Na pozemní práce a práce na zajištění břehů místního potoka bylo propůjčeno 95.000 K, na opravu objektu 55.000 K. Náklady na stavbu silnice byly v tomto roce odhadnuty na 32.000 K. Tyto obnosy se v dnešní době nezdají vysoké, ale vynásobíme-li je deseti, uvidíme, jak obrovské úkoly tehdy obec převzala. Rok 1929 přinesl zemědělcům dobrou úrodu. 5. března jsme mohli v naší obci pozorovat na západní obloze zajímavý přírodní úkaz. Slunce bylo schováno za šedými mračnými stěnami a za nimi byla vybledlá duha. Tento úkaz byl kdysi označován lidmi jako „příznak" a přírodní vědy ho nazvaly jako „haló". Duha vzniká zlomením slunečního světla díky ve vzduchu vznášejících se ledovým krystalkům. A také by jsme chtěli zapsat všechny důležité události, které v tomto roce pohnuly životem v obci. Paní smrtka si v tomto roce také vyžádala svou oběť. 21.1.1929 zemřel ve vysokém věku všestranný závodní mistr, vážený včelař a ovocnář Ferdinand Fleck. 2. února zemřela 10letá školačka Emilie Woit na spálový záškrt. 22.3. zemřela 80letá výměnkářka Anna Zecha. 21.8. zemřela žena zdejšího řídícího, který je již na odpočinku, Tutsch Rosaria. 17.9. byla odvolána v 45 letech ze života na zemi manželka vlastníka mlýnů, dobrotivá a činorodá žena, Anna Liedl. Závěr tohoto reje úmrtí představuje smrt teprve 24leté dcery sedláka - Schaffer Amelie, která zemřela po krátké nemoci 19. října. Nechť jsou zde zapsány také nehody, které se v naší oblasti v tomto roce přihodily. 23.4. skočil v údolí pod zastávkou učitel TV Miller z Moravské Třebové pod vlak a potkal tak smrt právě v nejlepších letech. 12.5. byla pětiletá Langer Inge přejeta řidičem motocyklu a byla těžce zraněna. Rok od roku roste nebezpečí na silnici. Nová doba se v létě vyznačovala trápením se s prachem. Převážně v neděli je vesnice zahalena do hustých prašných mračen. To musely snášet obzvláště domy stojící v blízkosti silnice.

1. září se konalo veřejné cvičení, které bylo pořádáno družstvem gymnastů ze Severomoravské obecní skupiny a které se těšilo velké návštěvnosti jak na vesnici, tak ve městě. Pěkné a mimořádné představení místních družstev ukázalo, jak je možné během krátké doby a při pevné vůli a radosti z práce podat zdatný výkon. 27. října se konaly volby do parlamentu a současně volby do senátu. Oproti dřívějšku proběhl, vedle běžných volebních shromáždění, volební boj klidně. Do seznamu voličů bylo zapsáno 446 voličů, z kterých byli čtyři z důvodu úmrtí odečteni. Při volbách do parlamentu bylo odevzdáno 414 hlasů, a to 186 mužských a 228 ženských. Bylo předloženo velké množství seznamů. Z německých seznamů získali podle počtu hlasů: III. Spolek zemědělců: 116 hlasů, IV. Německá sociálně - demokratická strana práce : 95 hlasů, VI. Sudetský německý zemský spolek: 87 hlasů, XIX. Německá národně - sociální strana dělnická: 64 hlasů, XVII. Křesťanská strana: 46 hlasů, I. Komunistická strana: 2 hlasy (2 hlasy neplatné + 2 na českých listinách). Odevzdání hlasů do voleb do senátu ukázalo toto: Spolek zemědělců 111 hlasů, Německá sociálně - demokratická strana dělnická 79; Sudetský německý zemský spolek 74, Národně - sociální strana dělnická 51, Křesťanská strana 37 hlasů. Dohromady bylo odevzdáno: 356 hlasů, z toho 4 byly neplatné. 19. listopadu propukl okolo 7 hodiny večerní požár v sušárně parní cihelny Rocker, který ji a zásobárnu úplně zničil. Na záchranné akci se podílelo mnoho požárníků. Četné stroje již byly nepoužitelné. Věcná škoda byla odhadnuta na 80.000 K, tomu odpovídalo pojištění 50.000 K. Na jednu věc by se také nemělo zapomenout. Na podzim a v období masopustu se konala v rámci místních skupin Ochranného spolku divadelní představení, prezentovaná místní mládeží, která se těšila velké návštěvnosti a byla velmi oblíbená. Vedle umělecké hodnoty se vybral také značný obnos, jež byl určen pro národní a místní účely. Bohužel už nejsou snahy ochotníků podporovány místním obyvatelstvem v takové míře jako dříve a také nadšení mládeže opadlo. Zato kino v nedalekém městě se těší velké oblibě. Začaly se jako všude jinde mísit vesnické zvláštnosti a také dialekt byl tím jediným, co připomínalo staré dobré časy. Také na vesnické tancovačce, která se hemžila obyčeji, písněmi a lidovými tanci, už zaznívaly moderní nápěvy a gramofony v hospodách hrály moderní šlágry. Tak se časy úplně změnily! Co by to bylo pro místního usedlíka, který zemřel před 100 lety, ba ani to ne, před 50 lety. Kde se kdysi plížily šnečím tempem těžce naložené nákladní vozy, tam dnes jezdí rychlostí větru kolosy nákladních aut. Místo kočárů a povozů šumí vesnicí osobní auta. Jesličky - staré znamení - stávající před hospodou a sloužící na krmivo pro koně, se již dávno vytratily. Cesta do města se stala pro obyvatele pohodlnější, a to zřízením soukromé autobusové linky, která vedla z Jevíčka přes Chornice, Lázy, Městečko Trnávka, Rozstání a Linhartice do Moravské Třebové. Mohlo se jet o půl osmé nebo ve dvě hodiny do města, ve čtvrt na dvanáct a o půl šesté zpět.

Nechť je zaznamenáno něco ze školního života ve vsi: V tomto roce se konaly nové volby Obecní školní rady. Starostou byl zvolen zemědělec Franz Illichmann, přednostou chalupářů se stal Johann Schaffer, členy - zemědělec Franz Weiss, chalupář Ferdinand Klurg. Náhradníky se stali: zemědělec Gustav Kögler, chalupář Vincenz Lecmaul a dělník Franz Hassa. Z učitelského sboru se stal členem Obecní školní rady pan řídící učitel Hugo Hartmann. Stálá učitelka Marie Penka, která byla minulý rok přidělena do Moravské Třebové, setrvala na svém místě. Na jejím místě zůstal učitel ve výslužbě Vincenz Barwig, který byl přidělen roku 1928. Počet žáků klesl z 60 v roce 1928 na 58 v roce 1929. Počet všech školou povinných dětí byl 78 (43 + 35). Z toho 58 jich navštěvovalo místní obecní školu, dva obecní školu ve městě, dva pomocnou školu ve městě, šest chlapeckou měšťanskou školu a osm dívčí měšťanskou školu, jeden reálné gymnázium a jeden místní českou měšťanskou školu. Již ve školním roce 1928/29 se ukázalo, že si obyvatelstvo stále více uvědomuje hodnotu vyššího vzdělání. Ještě k tomu nabízela blízkost města levnou a vítanou záležitost. Téměř bez výjimky či propagace posílali rodiče svije děti do měšťanských škol ve městě. Z měšťanské školy v Moravské Třebové byla provizorně zřízena Organizace našich obecních škol, 2 třídy obecné školy na 8 let se změnily v roce 1928/29 na jednu obecní školuje 2 třídami na 5 let, která vydržela také v roce 1929. Založení školy M. Dworschak obnášelo tehdy 14.793 K 20 h; a mělo vstoupit v platnost, jakmile obnos vzroste pomocí rostoucího úroku na 20.000 K.

Nakonec nechť je ještě vzpomenuto ještě jedno zřídka se objevující jubileum ve službách obce. Pro obec sloužíc Fr. Kunz, který zároveň pracoval jako noční hlídač, dovršil 15. dubna 1929 třicátý rok své práce pro obec. 15. dubna 1899 byl za starosty Josefa Köglera odměněn 13 zlatkami a 16 krejcary. Potom sloužil za starostů Grimase Heinricha (1902 - 06), Tinkla Antona (1907 - 09), Hickla Franze (1910 - 1912), Tinkla Franze (1913 - 19), Hickla Franze (1919 - 27), Etzlera Franze (1927 až dodneška). Zpočátku nosil uniformu (černé kalhoty s růžovými pruhy, košili, čepici a šavli), což upadlo, stejně jako mnoho jiných věcí za dávných let, v zapomnění a vzpomínky jako např. noční hlídač s lucernou a halapartnou vyvolávajíce každou hodinu čas, žijí už jen v paměti dříve narozených.

Erb obce Linhartice

Kontaktujte nás:

  Obecní úřad Linhartice

Linhartice 134, Linhartice, 57101
IČ: 00276936

  Pevná linka OÚ Linhartice:

+420 461 316 860

  Mobil starosta obce:

+420 724 183 845

  Email:

obec.linhartice@worldonline.cz

  Datová stránka:

c3ub26g

Nejnovější články

21. červen 2016
17. květen 2016
17. květen 2016
17. květen 2016
17. květen 2016