Léta 1914 - 1918

ZPĚTNÝ POHLED NA SVĚTOVOU VÁLKU V LETECH 1914/18

Zavražděním následovníka trůnu Františka Ferdinanda dosáhlo již delší dobu trvající napětí mezi Rakouskem a Srbskem svého vrcholu. Došlo k diplomatickému vyčkávání, které nakonec vyústilo v ostrý konflikt mezi oběma stranami, a tím usnadnilo tuto velkou válku, která zuřila po čtyři léta a která, jak k nám, tak i do ostatních zemí přinesla neštěstí. Ještě nikdy nepřišlo přísloví: “Malé příčiny, velké následky.“ více vhod než v právě tuto chvíli. Tu přišla paní starost se svým smutným závojem do mnohých obydlí, kde dříve vládlo štěstí a spokojenost. Tak se mnozí, vytrženi z veselí, nevrátili domů anebo jako mrzáci či se znamením smrti ve svém churavém těle. Také mezi vesnicemi měla svůj mocný podíl na nezměřitelném utrpení.
Když vyjednávání mezi Rakouskem a Srbskem proběhlo neúspěšně, následovala 26. července 1914 mobilizace osmi vojenských oddílů. Události přicházely jedna za druhou a Německo jako „stát zázraků“ obhajovalo zájmy Rakouska – kdežto Rusko, Francie a Anglie stály na straně Srbska. 29.července následovalo vyhlášení války Srbsku, 31.července celková mobilizace. Už jen částečná mobilizace přinesla do mnohých domovů strach a smutek. Válku znali jen z doslechu, z vyprávění starců nebo pouze z kalendáře. Za pár týdnů se zase vrátíme - to byla pro mnohé uklidňující myšlenka.

Při dnešních zbraních! Válka jistě brzy skončí! Jak krutě ale měli být zklamáni! Když byl v pátek 31. července okolo tří hodin udělen rozkaz k celkové mobilizaci, nezůstalo srdce mnohého ani na chvíli klidné. Většina lidí nechtěla té zprávě uvěřit, a tak mnozí pospíchali do nejbližšího města, aby se přesvědčili. Na náměstí se to hemžilo lidmi. Obzvláště před hlavní posádkou se hromadil největší houf. Stály zde zástupy, z jejichž očí sršelo zanícení, ale byli zde také staří záložníci a z tváří žen a dětí se dala číst bolest z odloučení. Ti, kteří nebyli způsobilí k boji nebo byli starší 40 let, se tiše radovali, nenapadlo je však, že také oni této krvavé válce zaplatí svou daň. Snesla se úzkostlivá a pro většinu lidí bezesná noc.
Druhý den došlo na loučení! Poslední stisk ruky! Poslední polibek! Poslední pohled na rodný dům! Poté se šlo na nádraží. Téměř nekonečné se zdály být vlaky – napěchované „lidským“ materiálem – jako obět válce. Právě tento den ukázal nejen u nás, ale vlastně všude, jak náročné bylo pro obyvatelstvo plnění přísných rozkazů. Přestože přesný záznam o událostech z války není náplní kroniky, chtěli jsme alespoň v krátkosti načrtnout všechny důležité události z války a ukázat, jak velký význam měly tyto události pro naši vesnici.

Co se týče obětí, kladla válka na místní obyvatelstvo vysoké požadavky. S ochotou vyhovělo obyvatelstvo každému požadavku. Obzvláště první Vánoce roku 1914 byly ve znamení dobročinné péče. Také školní mládež chystala teplé zimní oblečení. Jedni hledali svůj oblíbený dárek a druzí zase cestu ven, do pole, přinášejíc díky a pozdrav bojujícím. Zejména  v zimě trpělo vojsko vlhkem a zimou. V té době byly zhotoveny a odeslány stovky papírových podešví. Pořádalo se mnoho sbírek pro válečné účely a měli říšský význam pro představitele vesnice a školy. Již v roce 1915 začalo odříznutí od okolního světa. Zvláště nedostačujícími se staly mléčné produkty. Konaly se všeobecné sbírky, jejichž úmyslem bylo zajistit dostatek těchto produktů a které měly nakonec příznivý výsledek. Také nedostatek kovů si vyžádal další sbírky. První sbírka se konala 22. dubna 1914 a vynesla okolo 100 kg různých kovů. V roce 1915 byli povoláni na vojnu také muži ve věku od 38 do 42 let. Muži narozeni v letech 1873/77 byli 15. května povoláni do služby. Ročníky 1878 – 1890, 1892 – 1894 je následovaly. Jindy příjemné svatodušní svátky přinesly vyhlášení války Itálií. Po prvním válečném dluhopisu následovalo vypsání druhého válečného dluhopisu, které se konalo v období od 8. do 29. května.

S důvěrou poskytovali místní obyvatelé své těžce vydělané peníze státu. Tak mnohá služebná poskytla své úspory, které byly určeny na zřízení domácnosti či zaopatření ve stáří, na válečný dluhopis. Válka se již projevovala také nedostatkem pracovních sil. Proto mohly také starší děti pomáhat během školní docházky při zemědělských pracích. V červnu 1915 byli opět muži narozeni v letech 1878 – 1894 povoláni k výkonu vojenské služby, a tak se měsíc co měsíc číslo povolaných zvětšovalo. V důsledku vypuknutí války s Itálií přibylo 9. června 1915 na našem území uprchlíků. Také v naší vesnici se usídlilo 29 chorvatských a slovinských běženců. K současnému nedostatku potravin přispěla ještě špatná úroda, způsobená stále deštivým počasím. 10.září bylo pro vesnici významným dnem! V tento den byli povoláni také 43 – 50letí muži, jejichž počet byl 31. Z toho 21 mužů bylo určeno ke službě ve zbrani. Stále skutečnější se jevila strašlivá úroda válečného zápolení. Obzvláště vlna a kaučuk se staly nedostatkovým zbožím. Proto byla 2. října 1915 zahájena další, k tomuto se vztahující sbírka, která vynesla 12 pytlů vlny a jeden pytel staré gumy. V průběhu října a listopadu byly dodány přístroje z mědi, mosazi, niklu, tombaku a bronzu, popřípadě byly vyměněny za železné náhradní díly.

Zatímco již staří opustili vesnici, museli 15. října nastoupit k výkonu vojenské služby 18letí mládenci. To byl vpravdě černý den pro celou vesnici, když se „mladí“ loučili. V tentýž den se konala další sbírka zásob mouky a obilí. Byl vystaven třetí válečný dluhopis, obec poskytla 15.000 korun; obyvatelstvo následovalo příkladu, a tak mohli úřady pověření výběrčí nahlásit další vysoký finanční obnos. 16. listopadu byli muži narozeni v letech 1873 – 77, 1891, 1895 a 1896 povoláni k zástavě (= symbol vojenského oddílu – pozn. překladatele). A už se pomalu blížily další Vánoce! Ale vánoční nálada se vypařila. Kdepak je pravda slov: pokoj lidem dobré vůle! Smrt sklidila opět bohatou úrodu. Smutek a úzkostlivá starost se opět navrátily do většiny domovů. Z vlaku, který projížděl naší vsí, byly slyšet písně vojáků; zvláště jedna z nich vyjadřovala touhu po domově: „Opět se shledáme v našem rodném kraji!“. Těžkopádně se však přiblížil rok 1916 skrývající ještě větší hoře a utrpení. Stále vzrůstal nedostatek potravin. 1. ledna byly zavedeny pro celou zemi lístky na chleba. Na osobu na jeden den bylo určeno 312 g mouky, což se rovnalo 70 g chleba a 50 g mouky. Tato zima byla obzvláště mírná. Sotva se objevil opravdový mráz.

Život rostlinné říše nebyl skoro vůbec přerušen. Mnoho rostlin, zvláště osivo, se vesele zelenalo dále! Koncem ledna bylo takové teplo, že se začaly rozevírat i pupeny keřů. 16. ledna byli odvedeni k výkonu vojenské služby muži narození v letech 1870/71, 21. ledna ročníky 1865, 66, 67; poslední tři ročníky byly ujištěny, že jsou určeny pouze na vystřídání mladších ročníků. Přesto mnozí z nich uslyšeli svištění koulí. 13. a 20. února se ve vsi konaly vlastenecké večery za účelem získání finančních prostředků pro červený kříž. 21. února narukovaly do služby ročníky 1868/69. Začátkem března proběhla revize zásob obilí. 15. března byla omezena spotřeba cukru. Až do dalšího opatření připadl na jednu osobu na měsíc jeden kilogram cukru. Přidělování cukru se konalo co čtyři týdny. 25. dubna byli povoláni k výkonu vojenské služby ti nejmladší – narození v letech 1989. Čtyři mládenci z 11 byli shledáni jako způsobilí k boji ve zbrani a už 10. května nastoupili do aktivní služby. 1. květen přinesl další změny. Od tohoto dne do 30. září platí v Německu a Rakousku letní čas. Proto byl 30. dubna ve 23.00 h posunut čas na 24.00 h. Tato změna se nijak nedotkla ostatních zbylých uspořádání.

Během prvních květnových dnů bylo nutné opět pomoci Červenému kříži. Obyvatelstvo se obětavě odevzdalo do služeb věci. 17. a 18. května se konala další důkladná revize obilí a zásob mouky, a to za přítomnosti četnického strážmistra. Každému těžce pracujícímu bylo až do 15. srpna, to znamená do nové sklizně, přiděleno vesměs 27 kg moučných produktů, každému lehce pracujícímu 21,6 kg. 100 kg obilí se rovnalo 82 kg mouky. Tak to spočítala komise a zbylé zásoby byly určeny k odeslání pro stát. Až do 31. srpna připadl na jednoho koně na den jeden kilogram ovsa; zbylý oves byl opět zabaven státem. Jelikož zemědělci nemohli s takovýmto množstvím vystačit, pokoušeli se proto nalézt nějaký úkryt. Poněvadž byly kontrolovány i mlýny, pokoušeli se lidé opatřit si alespoň malé množství mouky načerno v noci. Pokud byl někdo přistižen při činu nebo se u něj nalezlo ukryté obilí, byl potrestán pokutou a obilí mu bylo zabaveno – jeho jméno se ocitlo na černé listině a při další revizi mohl očekávat přísné zacházení. 23. května vypršel termín podepsání třetího válečného úpisu. Obyvatelé byli vyzváni k podpisu, a tím bylo vybráno 45.000 korun. Sotva byl podepsán úpis, byli nuceni sehnat prostředky pro Červený kříž. Z tohoto důvodu uspořádal výbor 12. června zahradní koncert, který i přes nepřízeň počasí vynesl 200 korun čistého zisku.

O pár dnů později se konala další - již druhá - sbírka vlny a kaučuku, které se účastnila i školní mládež a která byla opět velmi výnosná. Přesto si obyvatelé nemohli oddechnout, neboť 30. června byli povoláni do služby další muži narození v letech 1866 – 1897. Zbylo ale ještě 39 mužů, z nichž bylo osm určeno k domobraně. Tentokrát zasáhl osud i mladé muže bez výjimky. 5. července se přehnala přes naši oblast velká bouře podobná orkánu. Četné stromy v zahradách a po okrajích silnice byly zničeny. Zůstaly zde jasně viditelné stopy po bouřce. Také rozhledna na švédském kopci (SCHWEDENSTEIN) byla zničena a šest osob, které v ní hledali útočiště, bylo těžce zraněno. Z toho dva lidé podlehli zranění. K rozličným strádáním, které muselo obyvatelstvo vytrpět, se přidal stále se zvyšující nedostatek masa. V důsledku odběru dobytka zůstaly četné stáje prázdné. Je doloženo, že před vypuknutím války vlastnili zemědělci v naší vsi celkem 12 kusů dojnic. Aby mohli zemědělci úspěšně čelit stále ostřejšímu nedostatku mléka a měli i trochu mléka pro domácí potřebu, pořídili si místo krav kozy. Tak měla většina sedláků ve stáji čtyři kusy. Brzy ale přišlo nařízení, že dobytek, který je určen na porážku, může být prodáván či kupován pouze s úředním svolením. Ceny potravin stoupaly ze dne na den.

Cena hovězího masa ze zvýšila z 1 K 60 h na 8 K, stejně tak jehněčí maso bylo zdraženo. Vepřové maso zmizelo z trhu. V roce 1916 bylo dále zdraženo: mléko, jeden litr z 16 h na 24 h; vejce z 6 h na 16 h; jeden litr piva z 32 h na 60 h; jeden litr vína z 1 K 12 h na 2 K; jeden metrický cent žita ze 14 K na 28 K; pšenice z 24 K na 34 K; oves z 12 K na 18 K; ječmen ze 16 K na 28 K; kráva stála okolo 3.000 K; prase 800 K; sele 250 K; husa 50 K; za kozu bylo požadováno 120 K; také oblečení stouplo na ceně. Boty, které dříve stály mezi 8 až 10 K, podražily na 40 K; obzvláště mýdlo bylo v důsledku nedostatku tuku velmi drahé a 1 kg stál 8 K. Lidé proto vyhledávali staré recepty na vaření mýdla. Ani pivo nebylo k dostání, a tak lidé používali ječmen, který byl určen na pečení chleba. Dávali ho do trouby, kde vyklíčil a poté z něj vařili pivo. Brzy začala chybět také cikorka; byla tedy nahrazována cukrovou třtinou, která se nakrájela a poté se opražila dozlatova. Nejvíce bědovali milovníci kávy, jelikož kávová zrna již nebyla pro obyčejné lidi. Proto se začal pražit ječmen a lidé byli nuceni vrátit se ke „zdravé“ sladové kávě. Předzvěstí nedostatku kávy byly lístky na kávu, které se začaly vydávat od 8. července. Dětí, mladších čtyř let, se to netýkalo. Za jeden lístek, který byl určen na dobu osmi týdnů, obdržel jeden člověk 3/8 kg. V srpnu u nás proběhla další sbírka v duchu slov: „Vyměním zlato za železo!“.

Také zde se projevila velká obětavost místních. Mnozí se vzdali i svých svatebních prstýnků, za které dostali železné kroužky. Již do posledních červencových dnů muselo být odevzdáno veškeré měděné či mosazné náčiní, obzvláště měděné kotle na prádlo, hmoždíře, žehličky, stejně tak kliky dveří, které byly nahrazeny železnými. Tu a tam se někomu podařilo schovat si kotel nebo odevzdat pouze jeden hmoždíř. Ale také zde existovaly četnické kontroly; byly prováděny nezbytné a trapné domovní prohlídky a jelikož je lidská závist věčná, i zde se objevili tací, kteří vyzradili tajné úkryty. V té době byla ustanovena komise, která měla na starost úrodu. Nová úroda byla odhadnuta; poté museli její vlastníci vyplnit zásobovací formuláře. 5. srpna  byl na úřední příkaz zvolen zásobovací výbor, který se skládal nejen ze samozásobitelů, ale také ze spotřebitelů. Místo niklových mincí se začaly dostávat do oběhu mince železné. Ačkoliv mělo zdražování stále stoupající charakter, nechyběly lidem peníze. Rodiny narukovaných obdržely příspěvky na živobytí; ale kupní síla peněz stále více klesala. Velká část zboží nebyla vůbec k dostání nebo jen velmi vzácně, jako například petrolej, který se dal koupit jedině jako pašované zboží, stejně tak ostatní výrobky. Proto se kupovaly karbidové lampy; a již v brzkých nočních hodinách byla vesnice zahalena do husté tmy.

15. září se zásobovací výbor začal věnovat také přidělování lístků na tuk a na máslo. Lístky na tuk platily po dobu čtyř týdnů. Děti (od jednoho do tří let) měly dostávat 120 g, dospělí 150 g na týden, děti mladší jednoho roku nedostávaly nic. Lístky se sice pravidelně vydávaly, ale tuk nebyl k dostání. Máslo obdrželi jen ti, kteří byli zásobováni tukem. Dostávali 100 g; popřípadě 50 g másla na týden. V září se objevily první 10 h a 20 h železné mince. V září byly také zvýšeny poplatky za poštovní služby; pohlednice byla podražena z 5 h na 10 h; frankování činilo původně 10 h, nyní 15 h; ječmen nemohl být nadále využíván k potravinářským účelům. Aby si zemědělci nemohli sami doma vyrábět šrot (krmivo pro dobytek), byly jim zabaveny všechny důležité součástky šrotovacích mlýnů, a tak se staly mlýny nepoužitelnými. V říjnu se konal obětní den opět ve jménu pomoci lidem ve válce; nakonec vynesl 132 korun. V říjnu odejmula armáda zvony z celé naší oblasti. V Moravské Třebové byly odstraněny čtyři zvony. V pondělí 15. října, v den svěcení kostela, byl sundán také zvon ze školní věže za účasti vojenského oddílu a pod vedením stavebního mistra. Tento zvon byl určen na výrobu kulek. Vážil 53 kg a obec za něj obdržela 212 korun; 15. října v 6 h ráno zazvonil zvon naposledy. V polovině října následovala další dvě důležitá nařízení týkající se stravování.

Spotřeba brambor byla upravena tak, že každý těžce pracující měl nárok na 800 g na den; každý lehce pracující na 600 g na den. Zemědělcům zůstala 1/5 úrody na krmení a 22 metrických centů na 1ha jako osivo. Vše, co zbylo, muselo být odesláno vojsku nebo na obživu městům. Samotné Linhartice  musely odevzdat 700 metrických centů. Druhé nařízení uvádělo, že vlastníci zemědělských závodů jsou povinni zamíchat mezi ušlechtilé obilí (= žito a pšenice) 40% ječmene; pro lepší registraci obilných zásob se prováděly výmlatové zkoušky. Na jeden hektar bylo schváleno pět měřic. Pšenice : 670 kg, žito: 620 kg, ječmen: 900kg, oves 1170 kg, směs: 350 kg. Svatodušní svátky byly tento rok oslaveny zvláštním způsobem. Osvětlení hrobů svíčkami bylo z úsporných důvodů zakázáno. 22. listopad byl dnem velkého smutku. Již v brzkých ranních hodinách se vědělo o úmrtí 86letého císaře, který zesnul 21. listopadu ve 21.00 h na zámku Schönbrunn. Prostoduchá smuteční slavnost obce Linhartice se konala 27. listopadu. Nástupcem trůnu se stal arcivévoda Karel František Josef. Obyvatelstva se zmocnil velmi zvláštní pocit. Po dobu panování starého císaře neztrácelo obyvatelstvo důvěru. Po jeho smrti začaly kolovat různé zvěsti, které naplňovaly obyvatelstvo neklidem. V dnech od 25. listopadu do 16. září byl vydán pátý válečný dluhopis.

Naděje, které byly vkládány do nového císaře a intenzivní agitování od domu k domu, přinesly vesnici velký úspěch. Peněz byl dostatek, ačkoliv ceny potravin neustále rostly. Přesto lidé rádi zaplatili (tajně) dvojnásobnou nebo třínásobnou cenu, když bylo nějaké zboží k dostání. Tak bylo v Linharticích vybráno 128.000 korun, přičemž školáci odevzdali 2.600 korun, učitelstvo 1.400 korun, úředníci a důchodci 17.300 korun, živnostníci 16.000 korun, různé instituce a spolky 20.000 korun, zemědělci 71.500 korun; dohromady se upsalo 87 lidí: školáci 14, učitelstvo 2, úředníci a důchodci 3, živnostníci 10, instituce a spolky 1, zemědělci 57. Naděje na mír, které byly vkládány do nové vlády a které se daly číst v různých novinách mezi řádky, se však měly stát zklamáním. Vánoce roku 1916, již třetí v pořadí, byly velmi smutné. K tomu přibyly nové starosti; vánočním dárkem bylo narukování ročníků 1872/79, plánované na 10. ledna a opětné narukování ročníků 1892 až 1898 v období od 15. ledna do 5. února. Ti, co strávili Vánoce doma, vyprávějí o strašlivé vřavě, o urputném boji o každý kousíček pole, také o strádání, hladu a hořkém utrpení. Z hrudi každého křičela touha po míru! Zima roku 1917 je suchá a velmi studená. Až do poloviny dubna se dalo sáňkovat. Většinou panovaly kruté mrazy. Nejvíce trpěli vojáci na frontě. Zranění, kteří nemohli být včas zachráněni, zmrzli a padli do rukou smrti.

Tisícům vojáků umrzly končetiny, špitály byly plné těchto nešťastníků, kterým nahnilé prsty na nohách či na rukách jednoduše odpadávaly. Bolesti prý byly nesnesitelné a k tomu ještě jejich srdcervoucí nářek. V důsledku špatné úrody byly zásoby potravin stále menší, hlad se plížil kolem a podvyživené děti padly za oběť různým nemocem. Samotní vojáci museli živořit na polích, dostali pouze 2/5 předepsané denní dávky chleba. Také porce masa byly sníženy a maso bylo nahrazeno rybí stravou. Koňské maso bylo pro vojáky vyloženě pochoutkou. Chybějící brambory byly nahrazeny brukvemi, bílou řepou, zelím nebo také cukrovou třtinou. Za krmnou bílou řepu dostávali zemědělci slušné peníze. Tak jí mohl být dostatek odevzdán, protože chlévy byly stejně poloprázdné. V době od 26. února do 6. března proběhl celkový a důkladný soupis zásob obilí a mouky. Stejně tak ostatní potrava a zemědělské produkty byly pečlivě zkontrolovány a sepsány. U sepisování asistoval jeden poddůstojník a šest vojáků. Každý si umí představit, jak se díky fámám z blízkého okolí zvětšoval strach venkovanů. Tam, kde byly podezřele malé zásoby, bylo vše důkladně prohledáno; ukryté zásoby byly bez zaplacení zabaveny a vlastníci byli krutě potrestáni. Naše vesnice disponovala velkými přebytky, a to díky tomu, že byl značně omezen příděl jídla.

Výrobce měl nárok na 300 g obilí a 500 g brambor na den. Pro koně byl stanoven pouze 1/2 kg ovsa. Měřice osiva byla omezena na 35 kg. K již tak velké bídě přispěla ještě ta skutečnost, že se v sousedním městě usídlili polští uprchlíci. Okolo dvorů s mléčným hospodářstvím se zřizovaly dřevěné stavby, později i pevnější příbytky. Většina uprchlíků chodila po domech a prosila o kousek chleba a trochu brambor. Byli zde také zámožní lidé, především Židé, kteří zaplatili za pašované zboží i mnohonásobně vyšší cenu. Metrický cent pšenice byl oceněn na 800 až 1.000 korun. Obchod s pašovaným zbožím, jež měl neblahé následky, byl jako prokletí. Sotva bylo někdy jaro tak toužebně očekáváno jako v tento rok! Ale trvalo to dlouho: obleva dorazila až 24. dubna. Do hloubky promrzlá půda nebyla schopná nasát tolik vody, která tu po oblevě zůstala; teplo náhle přibývalo na síle. Ze strání stékaly úplné potoky. Voda stoupla až po okraje regulovaných říčních koryt. Regulace se tedy opět osvědčila. Vzdálené vesnice byly po dobu několika dnů zaplaveny. Od 15. dubna do 15. září byl také u nás zaveden letní čas. Po studené zimě přišlo parné a suché léto. V červnu, ba dokonce již v květnu, začala setba. Obyvatelstva se zmocnila úzkost! Den za dnem pražilo slunce z bezmračného nebe. Posekané louky byly červenohnědě zbarveny. Kostely byly plné lidí modlících se o pomoc. Již 50 dnů nepadla ani kapka vody.

Klasy byly ještě ve slupkách a nemohly ven. Bída ve městech rostla ze dne na den. Trhal se tedy jetel a kopřivy, ze kterých se připravoval špenát. Jako špenát se prodávaly také listy z řepy a měly obrovský odbyt. Koncem června přišly konečně vysvobozující deště. Obilí však zůstalo velmi tenké a klasy byly převážně prázdné. V průběhu měsíce června byl vystaven šestý válečný dluhopis a naše vesnice poskytla opět úctyhodnou částku. Celkem bylo vybráno okolo 70.000 korun. Obec samotná poskytla za účelem úpisu asi pětinásobek přímých daní, tedy 27.000 korun. 1. července musel být sundán také školní zvonek. V důsledku nedostatku potravin byla zavedena nová nařízení. Těžce pracujícím bylo přiděleno 300 g obilí na den, lehce pracujícím 250 g na den. Počet těžce pracujících v jedné domácnosti nesměl přesáhnout hranici 1/3 na celkový počet. Mimoto bylo nařízeno, že samozásobitelé mohou využívat svých zásob pouze do 7. července a poté mají povinnost, stejně jako ostatní, používat pouze přídělové lístky. Takto získané obilí, podle posledního soupisu lehce spočitatelné, bylo zemědělcům v polovině července za asistence vojska zabaveno. Navzdory těmto opatřením nedostatek chleba stále rostl. Tak se několik týdnů vydávaly lístky jen v omezené míře anebo vůbec, což vyvolalo vlnu nespokojenosti.

Koncem června byl pořízen přesný soupis ploch, určených k obdělávání a pěstování ovoce. Každý druh ovoce musel být opatřen číslem dané parcely a přesnou výměrou. Na konci této namáhavé práce musely všechny výměry souhlasit s daty uvedenými v pozemnostním archívu. Zemědělci pociťovali tato opatření jako krajně nepříjemná. Člověk si mohl pomoci jedině tím, že místo pozemku na pěstování obilí nahlásil pozemky určené na obstarání potravy pro zvířata. Ale ani z toho se nedalo nic vytěžit, neboť byla ustanovena kontrola, která na polích podnikala namátkové zkoušky, které byly známé již z dřívější doby, kdy se kontrolovala pole určená na obdělávání. Ještě nikdy nebylo obilí tak vzácné jako tento rok. Na již sklizených polích se potulovali lidé, kteří pečlivě zachraňovali každý maličký klásek. Bledé děti z měst chodily od vesnice k vesnici a naříkajíce prosily o kousek chleba či brambor. Také brambory byly velmi vzácné. Mnozí si začali uvědomovat důležitost rolníků; před válkou byli často terčem posměchu a vesnicemi kolovaly listy plné vtipů o hloupých rolnících. Kdyby byl rolník v té samé situaci, ale ještě v dřívějších staletích, jistě by se těšil mnohem větší úctě. Až teď se ukázala hodnota vzdělání zemědělců, jejíž praktické využití přispělo k zvýšení produkce. Když byly brambory pouze velikosti ořechu, připletli se sem nezvaní hosté, kteří brambory vytrhávali, a tak zpustošili celou úrodu.

Proto byla zavedena stráž. Přestože již byly brambory vytrhány, stále ještě přicházeli lidé, kteří chodili po polích a hledali poslední zbytky. V důsledku regulace spotřeby mýdla byly 1. října zavedeny lístky na mýdlo. 15. října se konala sbírka pro válečné sirotky, která vynesla 140 korun. Krátce na to, v období mezi 18. a 20. říjnem, se konala sbírka oblečení, nejen nového a vlněného, ale také starého, které bylo určeno pro vojáky na polích. Výsledek sbírky byl uspokojivý, ale lidé přinášeli hlavně staré věci, protože od té doby, co vypukla válka, nebyly obnoveny zásoby zboží kvůli příliš vysokým cenám. V době od 1. listopadu do 15. prosince byla vystavena sedmá válečná obligace. Ve vsi se podařilo vybrat 110.500 korun. Také se objevil jeden člověk (pod číslem 30) – Josef  Tinkl – který poskytl 22.000 korun. V listopadu byly za pomoci vojska vybírány potraviny – dům za domem. Lidé, poučeni strádáním již z předešlých let, se snažili uschovat si aspoň část zásob jako rezervu – což bylo dobře, jelikož mohli vypomáhat nezajištěnému obyvatelstvu. Letos byla úroda ovoce poměrně bohatá. 1 kg ovoce stál od 80 halířů do jedné koruny; jakmile však bylo ovoce zabaveno, vymrštily se ceny ovoce na tři až čtyři koruny za kilogram. To bylo zřetelné zvláště při vydávání nových lístků. Buď zboží chybělo nebo byly ceny tak vysoké, že si je mohl dovolit pouze pokoutní obchodník.

V té době přibylo hodně „hrabivců“. Bohužel je nelze označit jinak než jako zlořády, kteří chodili s batohy z Brna, z Prostějova a z ostatních měst – byli to překupníci a šmelináři, kteří zaplatili vysoké ceny za zboží a pak ho předávali s obrovským ziskem. Proti těmto šejdířům byly úřady bezmocné. Mezi velmi oblíbené směnné zboží patřil také tabák, kterého bylo velmi málo. Za 1 kg cigaretového tabáku požadovali jeden metrický cent pšenice. Odběr tabákového zboží byl také omezen přídělovými lístky. Svátky Všech svatých a den Dušiček proběhly velmi smutně. Těžké boje vyžadovaly stále další oběti. 8. prosince okolo půlnoci úplně vyhořel malý rodinný domek ze dřeva č.7. Přišly další „válečné“ Vánoce. Tu a tam se vynořila zpráva o ukončení války a nastávajícím míru, ale ukázalo se, že není pravdivá. Putující vyprávěli o stále se zvětšující nespokojenosti na frontách a o drastických způsobech  potlačování těchto hnutí, jejichž příčinou byl především hlad. S úzkostí u srdce byl přivítán rok 1918; tu a tam se objevující zprávy o vítězství byly přijímány s lhostejností; tak otupené bylo obyvatelstvo. Zima roku 1918 byla opravdu velmi mírná, osivo ji dobře přestálo. Velmi špatně byl však snášen nedostatek prostředků na osvětlení. 
 
Často musela být používána louč. Ačkoliv byly zavedeny lístky na petrolej, na petrolej byla nouze; bylo velmi těžké ho obstarat a často zde fungoval směnný obchod. Velmi špatně se vedlo kuřákům. Tabák se pěstoval a jeho listy a stvoly byly různým způsobem upravovány. Také se sušily listy z maliníku, ostružníku a jahodníku a nahrazovaly tak tabák. Státem poskytnutý tabák se vyráběl převážně z bukového listí. Stejně tak se vedlo těm, co holdovali alkoholu, jelikož kořalka nebyla skoro vůbec k dostání a pivo a víno byly příliš drahé. Jeden litr vína, který stál v roce 1914 jednu korunu a dvanáct haléřů, stál nyní málem 30 korun. Od 20. ledna 1918 byla v důsledku nedostatku potravin opět snížena spotřební kvóta. Samozásobitelé obdrželi na den 300 g potravin na těžce pracující a 225 g na lehce pracující. Nesamozásobitelé obdrželi na týden 1850 g mouky na těžce pracující a 1150 g mouky na lehce pracující. Vše bylo zapsáno. Často uběhlo 14 dnů a vesnici nebyla přidělena žádná mouka. Delegáti nezaopatřených to většinou marně projednávali s úřady. 1. března byla snížena spotřeba cukru, a to na půl kilogramu cukru na osobu na měsíc. Mírná zima přešla okamžitě v jaro. Březen byl suchý a teplý. Začátkem dubna byla obdělána všechna pole. Velikonoční svátky byly velkolepé. Již v polovině dubna byly všechny ovocné stromy posety květy. Ale duben a květen zůstaly suché a koncem května se vyskytly velké mrazy. Několik nocí bylo pod nulou; brambory zmrzly; zelenina utrpěla velké škody. 

 Během těchto deseti chladných dnů trpělo také obilí. 14. dubna 1918 byla ještě jednou snížena spotřební kvóta. Těžce pracující získali 1050 g mouky na týden, ostatní osoby 700 g mouky. To také netrvalo dlouho. Všichni se obávali hladu, a tak muselo být všem zvýšeno množství mouky až do příští sklizně o 70 dkg na osobu na týden. V průběhu měsíců května a června se konal další, přesný a detailní soupis osevných ploch. Během měsíce června byla podepsána VIII. válečná obligace. Navzdory bídě byla obětavost obyvatelstva opět veliká. Vesnice vybrala 84.000 korun. Zemědělské plodiny utrpěly v tomto roce velké škody, a to díky různým škůdcům jako byly například ponravy chrousta. Úroda byla opravdu velmi nevýhodná, jelikož panovalo deštivé počasí. Zato království hub bylo bohatší než kdy jindy. V létě roku 1918 byly v kraji zřízeny komise, jejichž úkolem byla starost o úrodu. Linhartice, Rozstání, Radkov a Malíkov patřily pod jednu komisi. Ke komisi patřili: starostové v úvahu přicházejících obcí, odborník na zemědělství, zástupce spotřebitelů a zástupce vrchního komisaře z organizace pro dopravu obilí ve válce. Tato korporace musela opatřit v příslušném kraji na měsíce srpen, září a říjen 17 vagónů obilí určeného na výrobu chleba. Přestože byla úroda obilí v důsledku častých nočních mrazů v období rozkvětu menší o 50%, bylo předepsané množství dodrženo.

Podzim 1918 přinesl konec války. Zároveň došlo ke zkáze skladišť Bulharů na řece Varně (26.9.1918); to přineslo úplnou kapitulaci těchto spojenců (30.9.1918) a ztrátu Srbska, Albánie a Bosny (6.10.1918). Vnitřní poměry byly díky nedostatku potravin, zdražování apod. sotva udržitelné, na frontě vládla v důsledku bídy nespokojenost. 29. října nabídlo Rakousko separátní mír a 3. listopadu byl vyhlášen klid zbraní. Podmínky byly obzvláště těžké a znamenaly totální podrobení. Ty samé poměry se vyskytly také v Německu. Vojenské oddíly naléhaly na uzavření míru (12.11.1918) a Německo se stalo republikou. Rakousko se vnitřně rozpadlo. Morava připadla Československu, které se pak skládalo z Čech, Moravy, Slezska a severního Maďarska (Slovensko). Císař Karel se 12. listopadu vzdal bezpodmínečně vlády. Německé pohraniční stráže v Čechách, na Moravě a ve Slezsku prohlašovaly na lidových shromážděních právo na své sebeurčení a požadovaly připojení k německému Rakousku. Poznenáhlu byly tyto oblasti obsazovány českou armádou a v průběhu prosince byly všechny oblasti okupovány českými vojáky. Okupace Moravské Třebové nastala 14. prosince. 29. prosince došlo na náměstí ke střelbě. Tento smutný den přinesl městu ztrátu čtyř životů, které se staly obětmi neprávem.
 
Z naší vesnice zemřeli hrdinně ve válce tito lidé:

1914

Hickl Emil
svobodník praporu vojenské policie č.16, od 28. srpna pohřešován na ruských bitevních polích
Gromes Franz
poručík v pěšáckém oddílu číslo 93, 20. října zemřel u Krasniku
Schaffer Franz
pěšák v hospodářském pěšáckém pluku č.13, zemřel v nemocnici v Kutné hoře
Weigl Adolf
desátník v hospodářském pěšáckém pluku č.16, 22. prosince zemřel u Sinčova v Rusku

1915

Fochler Heinrich
četař v pěšáckém pluku číslo 93, padl 15. ledna u Krasniku v Rusku
Gromes Johann
pěšák v četařském pluku číslo 93, zemřel 16. února v nemocnici v Pardubicích
Gromes Alois
pěšák v četařském pluku číslo 100, padl 18. března na bitevním poli Gorlice (Polsko)
Schenk Adolf
pěšák v hospodářském pěšáckém oddílu číslo 13, od 27. března pohřešován na severní válečné „scéně“
Müller Karl
povolán k výkonu vojenské služby ve válce a téhož roku zemřel v dubnu ve své vlasti
Finsterle Franz
desátník v hospodářském pěšáckém pluku číslo 13, padl 2. května u Sandomiře v Rusku
Stündl Franz
pěšák v pěšáckém pluku číslo 93, padl 15. června na severní válečné „scéně“ u Jablonka
Schaffer Alois
pěšák v pěšáckém pluku číslo 93, padl 2. července v urputném boji u Doberova
Schaffer Ferdinand
praporčík v hospodářském pěšáckém pluku číslo 15, padl 18. srpna na severu u Sokal
Liedl Franz
pěšák v pěšáckém pluku číslo 93, padl 2. září u Tarnopolu na severní válečné „scéně“
Cinkl Johann
svobodník v pěšáckém pluku číslo 93, padl 19. prosince u Oslavie na jižní válečné „scéně“

1916

Hickl Adolf
četnický poručík, padl 14. května u Görze na jižní válečné „scéně“
Grolig Ferdinand
pěšák v hospodářském pěšáckém pluku č.13, padl na severu u Klimentova
Schneider Viktor
učitel, četař v hospodářském pluku č.13, od 13. června pohřešován na severní válečné „scéně“
Friedl Adolf
pěšák Ldst.pěšáckého oddílu č.13, zemřel 13. července ve své vlasti v Linharticích
Schaffer Ferdinand
pěšák v pěšáckém oddílu číslo 93, zemřel 12. srpna daleko od své vlasti v Albánii
Ficker Josef
svobodník v pěšáckém oddílu číslo 93, zemřel 7. prosince v Linharticích

1917

Langer Franz
pěšák v telegrafním oddílu číslo 13, zemřel 5. dubna v nemocnici St. Pölten in Noe.
Kunz Alois
pěšák v pěšáckém oddílu číslo 93, zemřel 9. září v nemocnici u Troppau

1918

Gromes Rudolf
kapitán v pěšáckém oddílu číslo 8, zemřel 30. července v nemocnici
Schaffer Rudolf
Vormeister u dělostřelectva 30,5cm, zemřel 23. září ve Vídni
Kuba Emil
svobodník u hospodářského pěšáckého pluku č.13, od 18. října pohřešován v Albánii (jižní válečná „scéna“)

1919

Heger Franz
četař u hospodářského pěšáckého pluku č.13, zemřel 13. dubna v italském vězení
Friedl Alois
desátník u dělostřelectva číslo 1, zemřel 13. května v na následky války

 
 „Vesnice, která si váží svých hrdinů, si váží také sama sebe!“

DALŠÍ UDÁLOSTI Z ROKU 1918

V období od 14. do 28. ledna se konalo narukování ročníku 1900. Byla pevně stanovena nejvyšší možná cena mléka na 1 K a 62 h za litr; 1kg másla nebo tuku mohl být prodáván nanejvýš za 16 K; všechna tato ustanovení byla sepsána, ale ve skutečnosti bylo velmi těžké je uskutečnit, jelikož máslo ani tuk nebyly k dostání, nanejvýš pro bohaté chamtivce nebo podvodníky; samotní zemědělci až na malé výjimky trpěli nedostatkem těchto produktů, protože počet hospodářských zvířat produkujících mléčné produkty klesl z 18 až 20 kusů na dva až tři kusy. 4. a 5. ledna byla prudká sněhová bouře; železniční doprava byla na krátký čas pozastavena. 11. ledna se o půl čtvrté zvedla ještě silnější sněhová bouře, která byla doprovázena hromy a blesky. Večerní vlak jel místo ve 22.00 h až v 1.00 h ráno. Ceny tabáku byly „osvobozeny“. K porovnání slouží následující srovnávací tabulka:

 

 

1911

1918

 

1911

1918

Irabuko

18 h

44 h

Kurze

6 h

12 h

Britamika

16 h

36 h

Virginia

11 h

24 h

Kuba

11 h

22 h

Knasser

16 h

42 h

Portoriko

8 h

16 h

Landtabak

9 h (30 g)

14 h (25 g)

 

16. leden s sebou přinesl další orkán se silným deštěm; nastupující mráz přinesl náledí, takže doprava nebyla možná. 20. ledna byl zaveden nouzový jízdní řád, což mělo za následek značné zmenšení železniční dopravy. Známky s obrázkem starého císaře pozbyly 1. březnem platnosti. Množství masa na týden na jednoho člověka bylo sníženo z 35 dkg na 30 dkg.

9. března byl katecheta P. Tögl, který byl mezi lidmi velmi oblíbený, přeložen jako farář do Oskavy. P. Tögl se uvedl v činnost jako pravý německý lidový duchovní. V březnu byl povolen nákup a prodej produktů ze zabijačky, ale pouze na stvrzenky na odběr. 14. března okolo osmi hodin večer byla prudká bouře. S nastávajícím obdobím pěstování zemědělských plodin byli zemědělci vyzváni, aby sbírali pýr a ústředna potravin prodávala jeden metrický cent suchého a hlíny zbaveného pýru za 25 korun, také pivovary je kupovaly na vaření piva. Výroba šatstva byla rovněž omezena. Na jedno prostěradlo mohly být použity pouze 2 m 20 cm plátna, na jeden polštář 1 m, na jednu peřinu 1 m 50 cm, na jeden ubrus 1 m 50 cm, na jeden ručník 80 cm; 23. dubna byla poměrně silná, kroupami doprovázená bouře; jelikož však nebyl skoro žádný vítr, nenatropila téměř žádné škody. Koncem dubna bylo nařízeno další narukování ročníků 1899 až 1894. V polovině června došlo k citelnému snížení kvóty na maso, a to na 10 dkg na týden. Kuřáky tabáku čekalo také zklamání; tabák byl vyráběn ze 40% chmelu, 40% bukového listí a 20% tabáku; cena nebyla samozřejmě vůbec snížena a tento „špatný“ tabák nebyl ani k dostání. Kuřáci sbírali všechno možné listí a kouřili ho; tím vzniklo plno nových nemocí. Ještě ani nevykvetly brambory a už bylo oznámeno jejich zabavení. Začátkem července bylo odebráno také seno a sláma.

Byla pevně stanovena nejvyšší možná cena: jeden metrický cent sena stál 15 korun; jeden metrický cent slámy stál 12 korun. Přestože se tento rok urodilo  mnoho třešní, stál 1 kg 8 korun; během měsíce července se mezi obyvatelstvem ze dne na den zvětšovaly nepokoje způsobené rozličnými a často dobrodružnými fámami; ve městě byly hloučky pracujících a hladových lidí na denním pořádku. 15. července byly vydány lístky na tabák; až za týden obdrželi svou dávku: 6 cigaret a jeden balíček tabáku nebo 18 cigaret. Milovníkům tabáku to samozřejmě nestačilo, pro nekuřáky se stal tabák výhodným směnným zbožím. Za tabák mohli sehnat téměř všechno. V červenci 1918 byly úředně zveřejněny nejvyšší možné ceny obilí:

 

1q pšenice

55 korun

1q oves

50 korun

1q žito

55 korun

1q fazole

90 korun

1q ječmen

50 korun

1q vikev

70 korun

 

Jako motivace  pro dodávku obilí byla až do 15. července přislíbena cena 50 korun. Také brambory měly pevně stanovenou cenu: do 17.7. ... 100 korun; do 29.7. ... 84 korun; do 10.8. ... 68 korun; do 22.8. ... 52 korun; do 3.9. ... 36 korun; do 15.12. ... 20 korun; od 16.12. ... 15 korun; samozřejmě bylo vše zapsáno, ale nefungovalo to tak ve skutečnosti. Krádeže na polích se hromadily. Malé a nezralé hlízy byly vykopávány ze země; mnoho zemědělců muselo v noci držet hlídku. Za pěkného počasí okolo 20. července nastal dlouho očekávaný řez; delší dobu trvající vlhké počasí přineslo významné opoždění. Byl ohlášen nový zákaz. Odeslání másla a sýru bylo povoleno jen na úřední potvrzení; volný prodej byl úplně pozastaven.

Léto bylo velmi bohaté na houby; jelikož stál 1 kg hub 3 koruny, mohli si tak někteří lidé vydělat sbíráním hub až 70 korun za den. Ceny chleba a mouky byly zvýšeny.
1 kg mouky na chleba ... 1 K 10 h
1 kg mouky na vaření ... 1 K 62 h
1 kg mouky na pečení ... 2 K 64 h
1 chleba (980 g) ... 1 K 10 h
Samozřejmě, že lidé i rádi připlatili, jen aby své zboží obdrželi. Ale ten, kdo byl přistižen, že prodává dráž, mohl očekávat přísné prohlídky; trestem bylo nejen zabavení zboží, ale také několik dnů vězení; jedna paní nabízela ve městě maso za 40 korun; maso jí bylo zabaveno a paní dostala za trest 10 dní vězení. Koncem srpna bylo omezeno množství lístků na tabák; dávalo se jen 5 doutníků nebo 15 cigaret. Také pro setbu obilí platila jistá úsporná opatření. Na jeden hektar ručního výsevu mohlo být použito 200 kg obilí, na řádkový výsev jen 180 kg obilí. Velký rozruch způsobilo v srpnu počítání slepic a nátlak na dodání vajec. Slepice byly spočítány a každý vlastník byl povinen odvádět 20 vajec za každou nosnici. Později byl dodací plán pevně stanoven: (1 kus = 50 h) březen: 2 kusy; duben: 4 kusy; květen: 4 kusy; červen: 3 kusy; červenec: 3 kusy; srpen: 2 kusy; září: 1 kus; říjen: 1 kus na jednu slepici. Nová opatření byla v této době nepodstatná: bezmasý týden v měsíci. Varhanní píšťaly byly odstraněny a nahrazeny náhradními. Každý zemědělec musel vyplnit katastrální listinu (zásoby...) a byl povinen uvést i to zbývající a přesně tuto listinu vést.

Zde se také zapisovaly na památku zákonné tržní ceny; 1 bílá řepa =  30 h, 1 kg květáku = 2 koruny, 1 kg zelí = 50 h, 1 kopa okurek = 6 korun, 1 kg krmné řepy = 1 korunu 20 h, 1 kus kapusty = 40 h, 1 kg jablek = 1 koruna 40 h, 1 kg hrušek = 1 koruna 34 h, 1kg švestek = 1 koruna 17 h, 1 kg hub = 3 koruny, 1 kg husy = 15 korun, 1 kg kachny = 18 korun, 1 kg slepice = 15 korun, 1 kg králíka = 6 korun. V září bylo ustanoveno 9 kg obilí na osobu mladší patnácti let na měsíc; 11 kg obilí na osobu starší patnácti let na měsíc. 15. září skončil letní čas; hodiny byly v jednu hodinu v noci posunuty na půlnoc, tedy o jednu hodinu zpět; návštěvníci hospody tak měli radostný večer, neboť mohli zůstat o hodinu déle a také spáči si přišli na své, jelikož mohli zůstat v posteli o hodinu déle. V září byly ještě k tomu zabaveny švestkové pruty. Byla zpřísněna kontrola mletí obilí. Každý mlynář si musel vybrat nějaký mlýn; pouze do tohoto mlýna mohl přinést k mletí povolené množství obilí. Prodej šrotovacích mlýnků nebo jejich používání doma bylo přísně zakázáno; šrotovacím mlýnkům byly odebrány jejich důležité součástky, aby se nemohly používat nebo byly zapečetěny. Na začátku sklizně brambor bylo oznámeno, že každá domácnost může dostat na stravenku 100 kg brambor na osobu na rok u jakéhokoliv zemědělce. Byly upraveny ceny selat. 1 kg živé váhy až do 6 kg stál 20 korun, do 10 kg – 18 korun, do 20 kg – 16 korun, do 30 kg – 14 korun; kolem konce měsíce září zde kroužila fáma, že hrad Bouzov bude zařízen k pobytu pro císaře.

Sběr listů a divokých plodů si zasloužily své místo na trhu:  byly sepsány výhledové ceny: 1 kg žaludů = 70 h, 1 kg kaštanů = 30 h, 1 kg ostružin, malin nebo borůvek = 2 koruny, kopřivové listy nebo stonky = 35 h, semena akácií = 40 h, šípky = 50 h, pýr = 25 h, Neckraut semena = 45 h, Hedrich semena = 1 K, jádra z okurek = 1 K, peckovina z ovoce = 10 K; v říjnu se sem dostala španělská chřipka, která řádila především ve městech, nemoc si vyžádala poměrně mnoho obětí, a to především chřipka plic a mozku. Byl nedostatek petroleje; z výdeje se nedalo vyjít (1 kg = 73 h, 1 l = 59 h). Petrolej se stal stejně jako tabák oblíbeným zbožím na černém trhu. 23. října zemřel ve věku 86 let pan Josef Gromes, zástupce soudnictví, který byl dříve také starostou vesnice. Po několika zmatených dnech vyvolal 7. listopadu pozornost obyvatel československý aeroplán, který kroužil nad touto oblastí; jeho červeno-bílé zbarvení bylo nepřehlédnutelné. V listopadu bylo množství tabáku opět sníženo; každý dostal 4 doutníky nebo 12 cigaret nebo jedno balení tabáku z bukového listí. Příchod vojska (130 mužů, 2 důstojníci, 2 pušky) s sebou přinesl častější hlídky. 18. listopadu zemřel ve věku 84 let jeden z nejstarších lidí ve vesnici, vysloužilec Josef Wondra (číslo 68). Hlavní mužstvo bylo přeloženo z Jevíčka zpět do Moravské Třebové a 10. prosince následovalo převzetí úřadu města Moravské Třebové českou vládou.

Také zdražování se koncem války nezastavilo; přiložená tabulka znázorňuje cenové vztahy v období Vánoc. Všude byl nedostatek produktů a často museli lidé připlatit.

 

Produkt

1914

1918

vzestup v %

Produkt

1914

1918

vzestup v %

1kg chleba

56 h

1K 40 h

250

1/1l piva

16 h

80 h

500

1kg mouky

36 h

15K

4166

1kg tuku

2K

50K

2500

1 vejce

6 h

1K

1666

1kg másla

3K 50 h

50K

1425

1l mléka

18 h

1K 20 h

666

1 häring

12 h

1K

850

1kg hovězího masa

1K 60 h

12K

750

1kg pepře

2K 50 h

200K

8000

1l octa

16 h

2K

1250

1kg máku

1K

10K

1000

1kg kyselého zelí

20 h

2K 40 h

1200

1kg mýdla

70 h

65K

9285

1kg cibule

16 h

2K 40 h

1500

1pár bot

14K

210K

1500

1kg vepřového masa

2K

40K

2000

1pár ponožek

2K 40 h

30K

1250

1kg jablk

9 h

80 h

900

1 oblek

60K

1200K

2000

1límec

40 h

5K

1250

1 košile

5K

100K

2000

1pár punčoch

1K 60 h

50K

3125

1 šátek

8K

300K

3750

1m plátna

1K 20 h

50K

4166

1 klobouk

6K

50K

833

1dámské šaty

40K

1000K

2500

1l vína

1K

9K 60 h

900

1velká cívka nitě

80 h

20K

2500

 

 

 

Erb obce Linhartice

Kontaktujte nás:

  Obecní úřad Linhartice

Linhartice 134, Linhartice, 57101
IČ: 00276936

  Pevná linka OÚ Linhartice:

+420 461 316 860

  Mobil starosta obce:

+420 724 183 845

  Email:

obec.linhartice@worldonline.cz

  Datová stránka:

c3ub26g

Nejnovější články

21. červen 2016
17. květen 2016
17. květen 2016
17. květen 2016
17. květen 2016