Historie

Nejstarší písemná zmínka o naší obci je z roku 1365, kdy jsou tu zmiňovány dva mlýny. Pravděpodobně byla ale jako řada okolních obcí založena německými kolonisty mnohem dříve. Třebovsko dostal od krále Václava I za zásluhy nejvyšší královský komoří Boreš z Oseka, později nazývaný Boreš z Riesenburku. Ten jmenoval lokátory, aby osídlili zdejší kraj. Lokátorovi čili zakladateli, který musel být zámožný, byl Borešem vymezen kus zalesněné země. Lokátor přivedl kolonisty, kteří les vypálili a každý z nich dostal lán čili díl k dědičnému užívání nejprve zdarma a po několika letech za určitou roční sumu zvanou „purkrecht“. Lokátor se stal majitelem rychty i rytířem a dal se do služeb Borešových. Rychtář vykonával ve vsi právo soudní, sloužil za prostředníka mezi vrchností a poddanými a vybíral pro vrchnost dávky. Po vzniku Moravské Třebové r. 1267 se správní vrchnost přesouvá sem a osudy Linhartic a okolních obcí jsou těsně svázány s M. Třebovou. Obec je nazývána Raynersdorf a doba není právě klidná. Za panování Otty Braniborského tu řádila vojska Rudolfa Habsburského a kraj ovládal loupeživý rytíř Milota z Radkova. I další z panovníků, Jan Lucemburský, byl lepší válečník než hospodář. Zadlužil se a zastavil třebovské panství manželce Jindřicha z Lipé za 3000 kop grošů.

V té době byly Linhartice i okolní vesnice podřízeny fojtovi v Moravské Třebové, který soudil se 4 konšeli závažná provinění jako krádež, vražda, cizoložství apod. Drobnější provinění řešil v Linharticích rychtář se 2 konšely. Později měla M. Třebová i právo hrdelní a vydržovala si svého kata. Vydržování kata přišlo draho, půjčovaly si ho okolní města jako Boskovice a Zábřeh. Třebovský kat byl za různé úkony do r. 1406 odměňován takto: za pověšení bez mučení – 20 grošů, za mučení bez smrti – 7 grošů, za vpletení do kola – 1 groš, za useknutí ruky a nohy – 12 grošů, … Popraviště bylo na návrší směrem k Udánkám. Vycházelo se k němu branou s věží zvanou “Marterturm“, tj. mučírna. Na věži byl zavěšen zvonek, který doprovázel odsouzence na poslední cestu. Když byla v 18. století brána s věží zbořena, byl zvonek přenesen do Linhartic. Patrně zde byla zřízena dřevěná zvonička. Roku 1842 byl zavěšen na školu a za 1. sv. války v říjnu 1916 odevzdán na válečné účely. Obec za něj obdržela 212 K.

Husitské války se Linharticím vyhnuly, neboť Třebovsko v té době patří Jiřímu z Poděbrad. R. 1486 se novým majitelem panství stává Ladislav Z Boskovic. V té době je zmiňován Jan Rytíř z Linhartic, pocházející pravděpodobně z linhartické rychty, který byl r.1502 držitelem Jaroměřic.

Za panování pánů z Boskovic postihla M. Třebovou i okolí řada živelných pohrom i neštěstí. R. 1541 obrovský požár, která zachvátil celé město i s předměstím, zůstalo stát jen 5 domů, shořel kostel i radnice. V srpnu 1542 přišla záplava kobylek, které táhly 3 dny a zničily vše na polích. V témže roce zachvátil město mor. R. 1599 úplavice a na podzim 1606 znovu mor. V 17. století se krajinou několikrát přehnala vojska 30leté války, po neúrodě r 1629 vypukl hladomor a r.1632 mor. Podle sčítání obyvatel v r. 1662 měly Linhartice 374 obyvatel. 7. července 1663 postihla Linhartice velká povodeň, způsobená katastrofální průtrží mračen. Voda protrhla hráze rybníků, zbořila knížecí pilu, městskou valchu a vyžádala si 33 lidských životů. Další velké povodně přišly v letech 1770, 1798, 1817 a dále až do r.1904. Tehdy byla provedena regulace řeky Třebůvky, na kterou upomínal pomníček umístěný vedle mostu u hasičské zbrojnice.

Za panování Marie Terezie dochází k novému přeměřování půdy – tzv. tereziánský katastr. V Linharticích bylo naměřeno 800 jiter orné půdy (asi 460 ha) a 100 jiter luk. R. 1792 měla obec 92 domů a 492 obyvatel, podle populační listiny z r. 1834 již 113 domů a 708 obyvatel. Josef II r. 1781 ruší robotu a vyhlašuje svobodu náboženskou. Vděční sedláci mu staví pomníky a nejinak je tomu i v Linharticích. Kdy byl postaven první pomník není známo, po ukončení 1.sv.války byl r. 1918 odstraněn, avšak po německém záboru byl v r.1938 za účasti německé armády před školou slavnostně odhalen. R. 1945 byl zničen.

Kolem r.1800 byla v Linharticích zřízena první škola. V pozdějších letech se již k vyučovacím účelům nehodila, byla v ní zřízena výčepní činnost a r.1897 byla zbořena. V r.1842 se začíná vyučovat v nové dvoupatrové školní budově č.p.116. Tato budova slouží jako dvoutřídní škola dodnes.

K Linharticím se váže i legenda o romantické lásce mezi Josefem Herknerem a Annou Gromesovou, rozenou Glasserovou z Karlína, z počátku 19.století.
Anna musela opustit svého milého Herknera a z donucení se provdat za linhartického rychtáře Gromese. Do roka po svatbě v lednu 1825 však zemřela. Krátce po pohřbu se rozšířila pověst, že byla Anna vykopána, přenesena do zahrady na Křížovém vrchu, kterou vybudoval mezi skálami Josef Herkner, a tam opět pohřbena.
V předvečer svátku sv. Anny zažilo město překvapení. Cesta od městké rány na křížový vrch byla náhle nádherně osvětlena, nejvíce pochodní vedlo do zahrady, kde měla být údajně Anna pohřbena.

Elektrifikace obce byla provedena v r.1927, vodovod i veřejné osvětlení chybělo. U čp.47 byla studna s minerální uhličitou vodou. Kdysi se minerální voda plnila do lahví a prodávala. Pramen se nacházel někde uprostřed obce a nazýval „ Pramen císařovny Elisabet“.

Po II. sv. válce a nuceném odsunu původních německých obyvatel nastává nová vlna osídlování českými obyvateli. Přicházejí z Hané, Malé Hané, Drahanské vysočiny, z Boskovska. V té době zde byly dva mlýny, jeden z nich u rybníka funkční i s pilou. Z průmyslových podniků byla v obci cihelna Libora Fickera, ke které patřil rozsáhlý bytový dům č. p. 85. Dalším podnikem byla továrnička-nástrojárna č. p. 127 (metra). Na č. 133 (Hacura) byla malá tkalcovna. Z řemeslníků pracoval na č.p.102 (navrátilovi) kovář a na čp.13 (pavlovec) kolář.

Z původních 6 hospod byly v provozu jen 3: na čp. 49, 91 a 101, zv. „Na střelnici“.

Poválečná léta byla zaměřena na rozvoj osídlení a zemědělskou výrobu.

V roce 1945 byl na škole prvním českým učitelem ustanoven pan Jaroslav Kotal, který na škole působil až do 30. 6. 1978. V roce 1946 chodilo do školy 54 dětí a byla zřízena druhá třída. V témže roce byla otevřena také mateřská škola, kde byla první učitelkou Vlasta Vodáková. V současné době navštěvuje základní školu v 1. Až 5. Ročníků 24 dětí a MŠ 19 dětí.

V obci funguje dodnes místní knihovna, ve které bylo půjčování knih zahájeno již v říjnu 1947.

V roce 1949 bylo založeno v Linharticích JZD a existovalo až do konce roku 1965, kdy bylo převedeno do Státního statku Moravská Třebová.

V roce 1953 započalo dobrovolnou brigádnickou činností budování sálu. Prací se zúčastnilo velké množství linhartických občanů. Jednou z nejaktivnějších složek v obci byli až do nedávna i hasiči.

V obci byl založen první sbor dobrovolných hasičů již v roce 1872 jako první vesnický sbor hasičů v celém bývalém moravskotřebovském okrese. V roce 1901 byla postavena hasičská zbrojnice. Od r. 1890 do r. 1938 tj. za 48 roků vypuklo v Linharticích 24 požárů, což je průměrně každý druhý rok jeden požár. Velkou zásluhu při hašení požárů měli hasiči též v poválečných letech, kdy docházelo v Linharticích i okolí k úmyslnému zakládání požárů.
Členové hasičského sboru vydatně pomáhali i při povodních, kterými byla obec sužována. Velké povodně v poválečné době postihly obec v letech 1947, 1956, 1959, 1966 a zejména poslední největší povodeň v červenci 1997.
V březnu 2014 byla v obci jednotka sboru dobrovolných hasičů zrušena. 14. března téhož roku vypukl poslední požár v obci v garáži za bytovkou, kde už ovšem zasahovala jednotka SDH z Městečka Trnávky, která v současné době pro Linhartice požární činnost zajišťuje.

V roce 1953 zahájil provoz podnik Metra, který od roku 1940 až do roku 1953 nesl název Druna. V té době zaměstnával podnik velkou část obyvatelstva z Linhartic i okolí.

V roce 1958 byla založena TJ Sokol. Jeho činnost se slibně rozvíjela, pravidelně se cvičilo v sále KD, hrál se volejbal a stolní tenis. Od roku 1960 přibyla ve spolupráci s národním podnikem Metra další významná sportovní složka – oddíl kopané. Ten byl později po přerušení své činnosti opětovně založen v roce 1971.

V 60 letech vyvíjel svou činnost i ochotnický divadelní soubor a myslivecké sdružení. V následujících letech se do života v obci zapojovaly i další spolky a organizace jako např. Červený kříž, Svaz chovatelů, Svazarm, Svaz žen a v lednu 1977 byl ustaven při MNV Linhartice Sbor pro občanské záležitosti, který aktivně působí dodnes.

V roce 1965 po adaptaci bývalé restaurace na „Střelnici“ se do těchto prostor přestěhoval závod S. K. Neumanna, kde pracovaly ženy z Linhartic a okolí. V pozdějších letech byla výroba zaměřena na konfekční spodní prádlo.

V dubnu 1970 byly zahájeny práce na budování nového hřiště v rámci akce Z.

V prosinci 1970 byla zahájena generální oprava regulace řeky. Pro vysoký stav vody v řece ale musela být práce zastavena a bylo pokračováno až na jaře 1971.

V roce 1971 byla ve všech studních v Linharticích závadná voda, jen administrativní budova statku a kravín byly napojeny na moravsko-třebovský vodovod. Byly organizovány brigády na položení vodovodního potrubí k mateřské škole, která se poté na vodovod také napojila. Od r. 1945 se Linhartice neustále dožadovaly vybudování vodovodu, ale dočkaly se až v roce 1982, kdy byla výstavba vodovodu zařazena do volebního programu. Vodovod byl dokončen až v roce 1987.

Ve druhé polovině 70 let proběhla rekonstrukce budovy mateřské školy.

V roce 1978 začala rekonstrukce silnice I. třídy č. 35 s vybudováním mostu pro mimoúrovňovou křižovatku, následně se začala budovat spojovací silnice na silnici II. třídy 371.

V červenci 1984 se strhla neobyčejně silná průtrž mračen, která v naší obci způsobila nemalé škody a rozvodnila potok Třebůvka. Byly zatopeny sklepy, strhány dráty elektrického vedení a škody na zvířectvu.

V roce 1989 nastaly velké politické změny, které vedly ke změnám v naší republice. V naší obci nebyl zaznamenán vznik Občanského fóra, ani jiných občanských iniciativ. Obyvatelstvo všechny změny pozorovalo se zájmem, ale bez aktivního zapojení.

V roce 1990 se z naší obce v důsledku výstavby nové silnice Olomouc-Praha muselo vystěhovat několik rodin (Pirošovi, Smolíkovi, Kalovi,Kopeckých, Foretovi, Cinkovi a Šindlerovi).

V naší obci byla v roce 1993 zahájena výstavba čistírny odpadních vod, od roku 1999 byla v obci postupně budována kanalizace s hlavním přivaděčem na čistírnu odpadních vod. Kompletní dobudování kanalizační sítě bylo v obci dokončeno rozsáhlou akcí koncem roku 2012.

V roce 1994 byla zahájena výstavba výrobního závodu REHAU,. Výroba byla započata v roce 1996. Provozní areál firmy se neustále rozrůstá a zaměstnává velký počet pracovníků z Linhartic.

V roce 1995 proběhla první část rekonstrukce kulturního domu a začala se plánovat plynofikace obce, která byla započata v roce 1997.

U lesních pozemků, které obec vlastnila došlo při určení vlastnictví k soudnímu sporu mezi žalobcem Obcí Linhartice a žalovaným Lesy ČR ředitelství Hradec Králové. Žaloba byla sepsána 6. dubna 1998, soudní řízení o určeni vlastnictví se konalo dne 30. dubna 1998 a obec v něm byla úspěšná a získala spět do svého vlastnictví lesní pozemky o výměře 45,6737 ha a les nacházejících se na nich. K fyzickému předání lesních pozemků a lesa došlo 30. března 1999.

V roce 2001 byla započata bytová výstavba u kulturního domu, v současné době je již postaveno 21 rodinných domů.

Více než dvacet let je v obci každoročně v rámci masopustního veselí pořádán oblíbený masopustní průvod.
V posledních deseti letech se obec víceméně zaměřovala na dobudování kanalizace, revitalizaci vodovodů, opravu veřejného osvětlení a opravu budov v majetku obce, v roce 2013 byla dokončena rozsáhlá oprava kulturního domu.
V současné době sportovnímu vyžití občanů slouží kromě oddílu kopané i Klub stolních tenistů založený v roce 1990 a pro ženy a dívky nově založený Taneční klub zumby.
Dnes má obec Linhartice 216 obytných domů a budov určených pro drobné podnikání. V obci žije 638 obyvatel s věkovým průměrem 40,58 let.
Plány do budoucna:
Zvýšení dopravní bezpečnosti a budování veřejných prostranství - vybudování nového mostu u školky rekonstrukce veřejného osvětlení dobudování komunikace a veřejného osvětlení v dolní části obce zkvalitnění sportoviště.

K naší obci neodmyslitelně patří i hnízdění čápů, kteří se k nám vrací zhruba od 60. let minulého století každoročně. Původně hnízdili na střeše školky, v roce 1987 se hnízdo přestěhovalo na betonový sloup.